Tora Teiko sledovala přes své obvykle americké sluneční brýle, jak stěhováci přenáší všechen nový nábytek do nového domu na kraji města, do kterého se s matkou stěhovala. Z jejího naštvaného postoje bylo znát, jak moc je všemi změnami ve svém životě frustrovaná a dokonce by se daly odhadnout myšlenky v její hlavě, kterými proklínala svou matku a její neschopnost se smířit s fakty.

Tsuyoshi Teiko zemřel. Ten jelepší otec na světě a nejoddanější manžel ze všech odešel, zanechavš po sobě své věci a vzpomínky u nejbližších lidí. Magie Smithová Teiko se po jeho smrti rozhodla, že není rozumné zůstávat v Rathdrumu ve státě Montana v Severní Americe a uetkla s Torou do Japonska, země, kde předtím žil Tsuyoshi. I když japonsky pořádně uměla jen Tora.

Byl krásný slunečný den. Vítr načechrával trávu a květiny na louce, kde nebylo ani jednoho živáčka. Přesto se tu někdo procházel. Nebyl to jen tak někdo, byli dva. Dva démoni.
Sebastian, ten starší, nesl Ciela v náručí. Starší démon s černými vlasy a tmavě červenými oči se nepatrně usmíval. Na sobě měl jako vždy černý frak. O dost mladší démon se tvářil znuděně. Končetiny mu vlály ve větru a jedním okem, protože to druhé měl stále zakryté páskou, sledoval barvy kytek. Krásné, modré, velké oko přejíždělo pohledem po rozkvetlé louce a hledalo místo, kde by se mohli na chvíli usadit.
Ciel náhle spatřil plácek, který stínil velký strom. Líně zvedl jednu ruku a ukázal na místo. Bylo od nich asi padesát metrů. Sebastian kývnul a rozběhl se. Za pár vteřin už stáli pod mohutným dubem.

„Počujte, ste matka ženy, ktorú milujem, preto Vám naozaj nechcem ublížiť, ale pokiaľ ma naštvete, tak za seba neručím. Je to jasné?!“ vyhrážal sa Satan, pre neho dosť nezvyčajným spôsobom.

Padl jsem k zemi a v duchu si nadával za nepozornost. Jak jsem se jen mohl nechat chytit do tak nesmyslné pasti. Kdybych jen býval opatrnější. Bolí mě celé tělo. Jako bych o něco přišel. Má poslední myšlenka zanikla v zárodku a já se ponořil do tmy.