Tak Inky je tady a o trošku dřív než jsem čekala , ale to vám určitě nevadí Pokud si myslíte, že vás už ničím nemohu víc naštvat >) >) Tak vás možná přesvědčím o opaku

Můžete se taky těšit na pár "akčních" scének

Příběh: Kasshy má divné sny a zlou předtuchu, navíc neví jak a kde říct Ryuovi o svém vztahu s Inkym. Jenže co když Inky jeho city neopětuje a je to jen jeho způsob jak si hrát? Škola v noci navíc může skrývat něco víc než jen zapomenuté pomůcky a na scénu přicházejí nečekaní nepřátelé. Generál musí zase k veterinářce a rozhodně to není kvůli jeho tlapce.

No a ... prostě a jednoduše se zase budete bavit, smát se, bát se a vztekat se, až to zase dočtete

Tak, než bude další Inky, mám tu pro vás moji další sci-fi jednorázovku do soutěže AI2051 (viz C-L). Musím říct, že jsem si psaní obou příběhů neuvěřitelně užila. A chápu, že je to těžko uvěřitelné, ale tentokrát mi nepřebývaly znaky

Příběh: Píše se rok 2051 a lidé na Měsíci postavili Měsíční zahradu. Lidstvo se má fajn, nemají žádné války, nadbytečné znečištění, ani se k nim neřítí ztracený meteorit. V zahradě pracuje mladík, pro něhož je zahradničení náplň života, pomáhá mu Android Andy. Dobře si rozumí, ale mohli by ještě líp, kdyby se Andy v těch nejblbějších chvílích neptal na ty nejnevhodnější otázky.

Tak jukám, že tahle kapitolka moc nezujala, tak jsem ji trochu udělala delší, užijte si to

Takže úplně poslední díl mojí povídky všichni co se dostali až sem tak jim děkuji
Také děkuji Lucce.197 že měla trpělivost a čas na moje povídky když je oporavovala kujíí
Také se omlouvám že to nedává smysl ale i tak doufám že se vám bude tato povídka líbit
Také děkuji za kritycké a hezké komentíky

Tak, po víc než týdnu tu pro vás mám slibovanou eXtra dlouhou kapitolku Snad se vám bude líbit a za konec mě budete nenávidět (což není novinka, že ).

Parta se vrací domů a co je nečeká, nepříjemné setkání s detektivy, Kasshyho tetou a ... , Kasshy si popovídá s Marií a jako by toho nebylo málo, bude se honit po celém městě, aby našel ... a navíc bude mít ještě jednu nečekanou návštěvu s ještě nečekanějším závěrem ... no nechte se překvapit

Ahoj lidičky tak tady je jedna z mých povídek
Moc se omlouvám, že musíte čekat na povídku Chci cítit tvůj dotek...ale srdce ti nedám měla jsem teď hodně práce s písemkama a vůbec jsem nestíhala no a potom mě napadla tahla a nutně jsem ji potřebovala napsat prostě jsem nebyla schopná myslet na nij jiného xD

No ať se líbí a těším se na plno komentíků

Moje úvaha se jmenuje Sókratova jeskyně podle textu Podobenství o jeskyni, co napsal Platon, o lidech jenž žijí (jsou vězněni) v jeskyni a to, co se děje venku, vidí pouze jako stíny. Mají svoji vjedu stínů a své vlastní sociální uspořádání... Co se stane s člověkem, kterého vezmeme a vytáhneme ho na svět? Co se stane, když ho zase do jeskyně vrátíme?
Téma jenž je, ač na svoje stáří, stále aktuální a myslím že, perfektně se hodí na naši společnost.