Shin i Neruo na nás koukali s pootevřenými ústy a nemohli pochopit, jak něco takového jako je můj otec může mít tak malého syna. Já jsem si již zvykl na to, že mi většina vlkodlaků nevěřila.

Šel jsem pomalým krokem k Shinovi. Odhodil jsem plášť na levou stranu a stále sledoval jen Shina, jak od sebe odhazuje stále více vlkodlaků. Najednou se tam objevil vlkodlak s hnědým brněním a stál proti němu. Ale asi jenom na deset sekund. Odhodil ho švihem ruky a dal se opět do boje. S každým krokem jsem cítil chvění, které vycházelo z hloubi mého nitra. Cítil jsem to čím dál víc, co jsem se blížil k Shinovi, ale nevycházelo to od Shina, nýbrž z meče, kterým bojovala matka. Meče vyrobeného ze železa, které z vás vysává energii. Tu energii potom vyšle na nepřítele. Nikdo kromě našeho rodu jej nedokáže ovládnout.

ES

Nevím jak jiní, ale moje takzvané jméno je Es. Tedy oni mi tak říkají. Moje rodiče zabili můry při hledání potravy za jedné deštivé noci před... Bude to už osmnáct let.

Už to bude devět let, co jsem se dostal ze zajetí, pokud se tomu odchodu z tábora tak dá říct. Sedím na verandě a snažím se alespoň trošku opálit na letním slunci. Společnost mi tu dělá Daren.