Příběh: Kurihara Otsuki žil normální život… než zemřel a byl „oživen“. Od toho okamžiku vidí nadpřirozené tvory a ještě se musí vypořádávat s jistou osobou, která ho až do… smrti neopustí.

Žánr: Současnost, komedie, shonen-ai (lehké), fantasy

---

Po dlouhé době sem zase něco přidávám... Jelikož se blíží čas vánoční , nemohu si opět neodpustit speciální povídku (stejně jako vloni). Není sice zrovna vánoční a se sněhem moc společného nemá, ale snad vás potěší 24 a půl A4 a nebo 50 A5 délky (vyberte si tu, která je vám sympatičtější ).
Chci ji však hlavně věnovat několika spisovatelkám zde na AM.cz, jelikož mi pomáhají se soutěží a zaslouží si aspoň malou odměničku
Jmenovitě to jsou: Sorafay, Adrianna, Dyamirity, jajafilm42, evuska a giraffey

imnspirace: křídla a kalhoty

Krásný zimní den přeji všem! Doufám, že mě za to utnutí nezabijete.. Další díl už bude trošku žhavější. Taky se těšíte tak jako já?
Příjemné čtení a prosím o komentáře! Moc díky všem!

Doufám, že mě neukamenujete, měla jsem delší pauzu... Musím řešit nějaké problémy v práci a i když mám v hlavě spooooustu nápadů, nemám čas je psát Každopádně pro vás budu mít dárek Od 1.1.2013 bych ráda spustila svůj vlastní blog. Doufám, že alespoň někdo se na něj podívá ale neznamená to, že přestanu psát sem

Kapitola číslo čtrnáct! Pomalu se blížíme ke konci a KONEČNĚ nakousneme finální střet. Ten bude sice až v další kapitole, ale tady už ho tak krapítek naťukneme.
Ale co se téhle kapitoly týče: Na začátku máme zase nějaký fluff a nastínění rodinné situace Nanamiho. Ano, je to tak, jeho rodiče se usmířili. Víceméně. Nanamiho nevlastní máma a když o tom tak přemýšlím, tak i vlastní máma Seijiho zbožňují a to jsem se ještě nezmínila, že se Seijiho rodiče s Harunou a Nanamiho nevlastním tátou spřátelili, takže jsou to takové ty rodiny, co si posílají vánoční přáníčka a tak podobně =D
Pak tam máme konfrontaci s Fujikim. A neříkejte mi, že byste mu udělali něco horšího. Ono to samozřejmě nekončí. Vezměte si, že tohle udělá holce, která má za bráchu Homuru a za kamarády Nanamiho, Lee Moona, Rogera, Meg a tak vůbec. To rozhodně enní partička s kterou bych si to chtěla rozházet.
Strašně se mi líbí představa, že Seiji svoje sestřičky učil sebeobranu. Chápete jak to myslím: dělal to v době, kdy byl ještě rváč. Neměl žádné kaamrády, pořád se pral, byl to prostě výlupek, ale stejně si dal záležet, aby se jeho sestřičky uměly bránit. Někdy samu sebe dojímám.
No, ale nebudu tu pět chválu donekonečna. Deprese a angst tady víceméně končí. Takže nechci slyšet žádné stížnosti, Kariko, slyšíš?
Takže si pěkně užijte tuhle kapitolu a pěkně komentujte ♥
Oh a jen tak přátelsky podotýkám, že vás někde v těch zbylých kapitolách čeká ShiroSei (nebo jak jen se tenhle pár jmenuje ve zkratce... protože každý pár by měl mít nějakou zkratku) mudlačka. Pěkná nevinná mudlačka. Pěkná nevinná mudlačka přes tři stránky. Pěkná nevinná mudlačka přes tři stránky, kterou začne nadržený Nanami v rozepnutý košili, který právě vylezl ze sprchy.
Přeji pěkné čekání. ♥