No, pokusila jsem se to jaksi zpracovat, aby to nějak vypadalo . Sami posuďte, jestli se líbí, budu ráda za každý koment . A doufám, že si to čtení užijete .

Tak.
Po dlouhé době jsem tady z další kapitolou Meče.
Konečně se dostáváme k jádru věci a začíná se nám rozjíždět zápletka.
Lucifer rozjíždí svůj plán a Raziel se vyjímečně ukáže v roli seme =).

Tak po dlouhodobém naléhání, kdy mi bylo "vytýkáno", že píši samé horory, drama, fantazy, sci-fi, fanfiction a filozofické povídky, kde často alespoň jedna postava umře, nebo se stane jiná tragédie, popřípadě je hlavní hrdina nějak psychicky narušený, jsem se nakonec uvolila k psaní pohádky.
Abych avšak byla upřímná, jak vidno, pohádky nejsou mým šálkem kávy. Ne, že by mě nebavily, čím jsem starší, začínám je mít čím dál raději. Nicméně to nemění nic na faktu, že mám tendence z tohoto žánru dělat buďto komedii (parodii na sebe sama), nebo to přehoupnout až do hororu (do formy v jaké byly dříve), a na tom, že sice pohádky jsou tu pro jakéhokoli čtenáře, ale jen málo spisovatelů dokáže skutečně psát tento žánr, aby z toho vyšlo kvalitní dílo. Autor by měl vymyslet takovou zápletku, aby se z ní čtenář poučil, ve které budou potrestáni ti špatní, dobro zvítězí, se šťastným koncem a možná s nějakými magickými věcmi, tvory nebo čaroději a postavami relativně černobílými. Omlouvám se za svou cyničnost, ale je těžké vymyslet takovou postavu, která by byla dobrá a štědrá a zároveň nebyla naivní a hloupá. Přesto jsem se toho nakonec ujala, jako výzvy. Přeci jen už píši nějaký ten pátek, tak je načase zkusit si napsat něco jiného.
Původně to mělo být lehce napsané, jako skutečně pohádka dětem před spaním, ale někde v polovině tvorby se to malinko zvrtlo, a já jsem přeskočila na trochu starší cílovou skupinu.
Takže tady je moje první pohádka a pravděpodobně jeden z mích mnoha neúspěchu, protože po dopsání se na mě vrhla ne moc pozitivní kritika. Konkrétně mi bylo vytýkáno toto: příliš komplikovaná zápletka na pohádku, že je to psané v jazyce pro děti, ale onu zápletku nemohou nikdy pochopit, název pohádky "Jenefeřina zkouška", když Jenefer se v důsledku objeví pouze na chvíli, že to mělo být o přátelství, ale ve finále to vypadá, že Darius a Alvin se stali více než přáteli, že je to taková slátanina Artuše a jezerní paní, a že jako vždy jsem se musela sama v tom odrazit, takže jsem do toho zabudovala výčitku, která nemá v pohádce, co dělat, a poukazuje zase na psychický problém hlavního hrdiny stejně jako, že není konkrétně řečeno, kdo je Mabel, a tím pádem se toto dílo stává zase dalším fantasy paskvilem jako vždy.
No, říkala jsem si, že bych se třeba mohla k tomuto žánru někdy vrátit a možná další pokusy by dopadli o něco lépe, ale teď tak nějak nevím, jestli na to mám chuť. Nicméně kritika je vždy pouze kritikou. Netvrdím, že dobře kritizovat je jednoduché, ale vždy mi přišlo to jednoduší než skutečně něco stvořit. Autor z tvrdé kritiky má depresi, ale také se z ní muže poučit, když ho zrovna nezadusí, ale asi hlavním důvodem, proč to vůbec uveřejňuji, je přeci jenom v marné naději, že přeci by se mohl najít člověk, který by mi to nehodil na hlavu…

Víte, co se stane, když se doslova "zažerete" do Yugioh mangy? ... Ne? ... Tak to čtěte dál a dozvíte se to XD.
Já fakt musím přestat číst mangy a věnovat se jen psaní a psaní. Jen co jsem zjistila, že je nová verze pokémoní hry (Black 2/White 2) a že je přichystaná nová (Pokémon X/ Pokémon Y) spolu s rozšířením pokédexu ... no ... hned mi v hlavě ožil jeden velmi starý příběh. A to jsem ještě nezmínila 16. film na který se těším jak malé dítě... vždyť on tam bude zase můj oblíbený pokémon XD XD XD (aspoň to tak vypadá... bože, bože... XD). Už jsem psala o té online pokémoní hře?

No, ve zkratce potřebuji praštit

A než to uděláte, přečtěte si tento Tribute originální Sérii. Nechci ji kopírovat, nebo tak něco, prostě se mi tenhle příběh objevil v hlavě a co hůř ... už se rozrostl na pár kapitol a seznam stínových her přesáhl čtyřicítku (s tím však, že několik her je duplicitních, podobných, či jen tak něco napsáno) takže ... znáte mě, ne? XD

Příběh:

Juta Nazo je obyčejný kluk, je sice nesmělý, tichý a samotářský, ale pořád je to obyčejný kluk. Rád hraje všemožné hry, ale vzhledem k jeho plaché povaze a neschopnosti vyjádřit svůj názor, či promluvit hlasitěji než pološeptem, nemá moc sociálních návyků. To se však změní, když si ho vyhlédne školní tyran Kai Hiwari v den jeho čtrnáctých narozenin.
Dostane totiž zvláštní krabičku se skládačkou neznámého tvaru. Jejím složením se celý jeho život změní a stane se součástí Stínových her – her, kde i nejmenší zaváhání může stát celou duši.

Ps: snažila jsem se to trošku naladit do hororového nádechu ... ^_^; Určitě se nepovedlo