Zakroutil jsem hlavou. Strašně mě bolela. Kolem sebe jsem slyšel hučení davu.
Kde to jsem? Co se stalo?
V hlavě jsem měl jeden veliký zmatek. Přinutil jsem se zvednout a posadit. Ještě to chtělo otevřít oči, ale to jsem se už nedokázal přemluvit. Tak jsem se zatím aspoň trochu protáhl. Měl jsem vše až po špičku ocasu.

„Nenávidim tě!“ hodila jsem po něm další kus toho smrdícího hadru, co jsem si měla oblíct, protože on se vydával za konzula něčeho, co mi neříká absolutně nic a já jako slušná panička měla jít s nim.

*** Juta Nazo

Dneska byl ve třídě větší šum než obvykle. Rozneslo se, že k nám do třídy přijde nová spolužačka. Jako všichni jsem se na ni těšil. Doufám, že má ráda hry. Kai před chvílí odešel do své třídy. Hráli jsme karty, bohužel se k nám nikdo nepřidal. Opravdu bych si přál, aby si i ostatní všimli, že není špatný kluk.

„Co se k***a stalo?!“ řval šéf skupiny vojáků, když viděl, jak jeden voják byl rozdrcen na kaši a jiní byli ponecháni, kdo ví kde.
Těch pár mužů, co s ním zůstalo, se roztřáslo strachy.
„Už nikdy se nedostaneme ven!“ křičel jeden a ustupoval od krvavé kaluže.
„Áááách!“ utíkal pryč.
Ne však dlouho, jelikož ho trefila kulka jeho mohutného nadřízeného.
„Ještě někdo?“ zeptal se a hrozivě se zamračil a jeho husté obočí tou dodalo ještě strašidelnější nádech.
Nikdo další se nechtěl přidat.