SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Yaoi / Shounen ai

Sparkless - Kapitola 7.

„Zasr*nej bacilonosiči! Měl jsem tě nechat chcípnout!“
„Ale no ták, Seiji, kam se podělo tvé milé, starostlivé já?“
„Je na stejném místě jako můj imunitní systém! V pr…“
„Tak to by stačilo, Seiji! Můj syn se takhle vyjadřovat nebude! Shirogane-kun za to nemůže!“
„A to si za to můžu snad sám?“
„Já ti říkala, ať z toho hrnku nepiješ, že v něm měl Shirogane čaj.“
„Ty taky zmlkni, Ritsuko!“
„Ale když o tom tak přemýšlím, napadá mě ještě jeden způsob, jak se to mohlo stát…“
„NECHCI HO SLYŠET!!!“
Ano, v domácnosti rodiny Homura vládl klid a mír.

Dodatek autora:: 

Jsem tááák moc zlááá! Bwahahaha!
To platí tak nějak všeobecně. Už jsem zjistila, proč autoři tak rádi mučí své čtenáře protahováním děje. Je to totiž ohromná zábava!
Ale jinak, co dodat? Moc mě potešily komentáře u minulé kapitoly a doufám, že všichni dobře spíte a srdce vám taky slouží. Nerada bych měla na svědomí hromadná úmrtí, jak mi je v komentářích slibujete. Ano, z vězení bych sice mohla psát taky, ale to nějak není ono =D
Dále vám chci oznámit, že až za dva roky budu vážit sto kilo, budete za to moct vy!
Když píšu, tak kromě pořádné hudební kulisy (už jsem tak zoufalá, že sjíždím i soundtrack Mrazíka: opery na ledě) potřebuju i něco do tlamičky, takže jsem schopná ztrestat několik misek lupínků s mlíkem denně. Já budu tlustá!!
A poslední věc: Původně měla scéna se sněhem za krkem vypadat trochu jinak. Nanami měl totiž Seijimu ta záda utřít a přitom ho políbit na krk. Nakonec jsem se rozhodla to změnit. Ano, vím, že budete šílet a proklínat mě, ale nebojte ve jedenácté maximálně dvanácté kapitole vám to vynahradím. Na mou duši!
Tenhle díl berte jako dáreček za vysvědčení, ať dopadne jakkoliv! ♥

Hvězda 6

Katsu
„Katsuo!!! Snííídaaaněéé!“
Ve dveřích do mého pokoje stál Takahiro a nesl tác s jídlem. Na tváři mu hrál úsměv od ucha k uchu.

Dodatek autora:: 

Tak....konečně jsem si našla chvilku času na další kapitolku =)
Dokonce už mám tak nějak vymyšlené, jak by to mohlo skončit....ale...no ještě se uvidí, jak moc zlá na ně bud =)
Opět všem moc děkuju za povzbudivé komentáře.....prostě vás miluju =)=)=)
Navíc teď přemýšlím nad novou povídkou - fantasy....takže mě to úplně Hvězdu vytlačuje někam mimo, tak doufám, že to dopíšu. Na tohle jsem totiž děsná...až moc často nechávám něco rozepsaný a nedodělám to....ale slibuju, že se budu VÁŽNĚ snažit - slibuju, slibuju, slibuju =)

Pekelný anděl - 6 - Radost a ...

*** Cassiel

Dneska jsem snídal sám. Titi nahnal Kasdeyu do kanceláře, sotva otevřel oči. Po včerejšku jsem byl pořádně unavený a vlastně … jsem byl rád, že jsem je ráno neviděl. Nevěděl jsem, jak bych reagoval. V noci jsem usnul hodně pozdě. Pořád jsem si opakoval jeho jméno. Teď jsem si připadal jako největší pitomec. 'Co to se mnou sakra je?' Ptal jsem se sám sebe, když jsem se procházel po nádvoří. Zahlédl jsem několik démonů, nikdo se ke mně však nepřiblížil. 'Nejspíš se bojí.'

Dodatek autora:: 

No, co bych k tomuto vydání mohla dodat ... *mysli ... mysli ... mysli ... musly ??? ... *
No, tak nic Laughing out loud

Tedy, užijte si poslední odpočinkovou část, od příště se to bude přiostřovat Laughing out loud Taky se tu seznámíte s jednou důležitou postavou, o Titiho se pokusí infarkt, Cassi si pomalu uvědomí své city (a nejen on >)), mutantíci ještě neuspějí v plánu "Kůlnička na dříví", ale předvedou se jinak, Cresil získá vzácný kousek do své sbírky a nejen to Big smile

Suma sumárum se tu ještě nasmějete, ale od příště tu bude panovat nádech tragična ...

Život Kazukiho 6. část Plačící nebe

V noci jsem se několikrát probudil s myšlenkou na Tsuya. Byl jsem celý propocený a ztěžka se mi dýchalo, pot na tváři po chvíli zchladl a mě začala být pořádná zima.

Dodatek autora:: 

Tak další díl <3 pro vás Smile
Díl "Hey!!" se odkládá, protože jsem ztratila inspiraci na to jak bych ten díl měla začít a skončit, ale budu protože pevně věřím, že se u něj zasmějete.
Za tento díl, mě snad nepálíte, nezbičujete, neukamenujete, protože tento díl vystihuje jen jedno slovo : DRAMA Laughing out loud
Ps; *Widlicka* = snad jsem vychytala co nejvíc chyb a bude se ti díl, líbit o něco víc Smile Takže bych chtěla tento díl věnovat tobě Wink

Zhrzený láskou 04

Než jsem odešel tak mě jemné políbil na rty. Poté jsem odešel. Jak jsem od něj odcházel tak jsem si uvědomil, co tím myslel a byl jsem z toho rudý v obličeji. Těšil jsem se na to, ale zároveň jsem se bál toho, že přijde na to, že nejsem panic. Přišel jsem do pokoje a hned jak jsem zahlídl Sakea tak jsem mu pověděl, že už jsem si zařídil, kde zítra budu, abych je nerušil:,,Jsem rád, že jsi někoho našel a můžu se zeptat, kdo to je?‘‘
Řekl jsem mu:,, Zítra mim v plánu, že budu u Takea.‘‘ S tou odpovědi se zdál spokojený.
Řekl mi:,,Užij si to u něj. Později mi řekneš, jak jste si to užili.‘‘ Při tom na mě mrkl.

Dodatek autora:: 

Ahoj tady je dalsi dil. Vypada to cim dal tim vic zajmavejsi uvidite, co bude priste. Tesim se na vase kladne i zaporne vzkaziky.

Zhrzený láskou 03

Nezahlédl jsem v něm mého spolubydlícího.

Dodatek autora:: 

Ahoj tady je dalsi dil, jak jsem slibila. Omlouvam se za to, že je až ted. Nestihala jsem. Tesim se na vase kritiky i pochvali.

Trochu viac ako priatelia 2.

Kise:
Asi po pol hodine prevalovania sa v posteli som to už nemohol vydržať a tak som sa posadil. Chvíľu som rozmýšľal čo urobím.

Dodatek autora:: 

Tak konečne po dlhej dobe sem pridávam ďalšiu časť Trochu viac ako priatelia. Prepáčte, že to tak trvalo, ale škola + absolventské skúšky z huslí + málo času + nedostatok nápadov = (To radšej ani nechcite vedieť.) No proste vražedná kombinácia. Tak sa prosím na mňa nehnevajte a sľubujem, že ďalšiu časť pridám čo najskôr.

Sparkless - Kapitola 6.

Ritsuka zamyšleně listovala ve svých yaoi knížkách.
„Miluju Seijiho…“ rezonovalo jí v hlavě.
Někde tam musela být odpověď. Musela být.
„Co mám dělat, Ritsuko?“
Musel tam být způsob, jak by mohla pomoct Nanamimu získat vlastního bratra. A jestli tam ten způsob nebyl…
…TAK PROČ SAKRA NE?!

Dodatek autora:: 

Sparkie je tu, i když původně měl být už včera. Jenže můj počítač se pohádal s flashkou a odmítal jí otevřít.
Pořád mi to psalo: Zařízení nerozpoznáno a mě na chvíli zatrnulo, že jsem přišla o všechny povídky a scany komixů...
Ale jelikož Dyami-chan je tak šikovná, dnes už se mi povedlo sem tu novou kapitolu dát.
Co dodat k tomuhle dílu? Nanami se tu chová jako prvotřídní uke, Ritsuka asi v nejbližší kapitole dostane infarkt a Homura? Homura zase nic nechápe, jen si to přznejme.
Ale všimli jste si, že v téhle kapitole se skoro nic nestalo? Myslím to vážně!
A ještě jedno upozornění: Poslední, ale úplně poslední věta... chichichi, víc není, co k tomu dodat! ♥
Užijte si to ♥
Dodatek: Začala jsem psát oranžově. Jestliže uvidíte oranžovou, je to Dyami-chan! ♥
Někdo by mi měl zakázat psát dlouhé poznámky...

Někdo jiný

Vypnul motor. Druhá hodina ranní, nebyla zrovna tou nejvhodnější k návratu domů a rozhodně to nebyl ani jeho žalostný stav, jež ho donutil se vrátit. Kdyby mohl, nevracel by se.

Dodatek autora:: 

Tak tady jsem trošku v rozpacích, jedna z mých povídek o kterých neví, co si myslet. Je dobrá? Nebo špatná? Napsaná je moc pěkně, což o to, ale ten příběh? Pochopí vůbec někdo, co jsem se jako autorka pokusila vyzdvihnout?... Zkuste číst.. třeba pochopíte... Smile

Jaro v mém životě

Přál bych si, abys mě držel za ruku, tak jako poprvé. Abys tu byl se mnou a díval se na mě. Věřil, že budu statečný a oddaný tomu, co přijde.

Dodatek autora:: 

Ať se Vám líbí... když já zkráka miluji smutné konce...

Syndikovat obsah