Tak nám začala škola - se školou přišla blbá nálada - s blbou náladou přišla chuť na rozptýlení - chuť na rozptýlení = psaní!!! =)
Moc moc moc se omlouvám, že to tak trvalo...ale další dílek je tady!
Hlavní dík patří Paks - připomněla mi, že bych ten další dílek mohla překontrolovat a konečně ho vložit!!! DÍK!!!=)
Taky jsem doufám splnila přání Dasty Harst a trošku víc jsem popsal Rogenka =)
Navíc slibuju, že pokud mě bude škola i nadále tak úspěšně deptat, tak si můžete být jisti, že dalšího dílku se dočkáte brzy! =)
Tak přeji pěkné počteníčko a užívejte víkend =)=)=)

A JE TO TADY! Konečný střet! Dámy a pánové, pohodlně se usaďte, máte před sebou nejdelší kapitolu!
Je to jedna z kapitol, na které jsem doopravdy pyšná. Miluju bojové scény. Rvačky, jáááj! Ale je těžké to popsat nějak přehledně, obzvlášť když bojuje víc lidí a ještě přitom stíhají přemzýšlet nebo dělat dvojsmyslné narážky. Až do poslední chvíle jsem si nebyla úplně jistá, jak final battle bude vlastně probíhat a jak bude vypadal dialog, ale o no se to jako vždy vyvinulo tak nějak samo, takže doufám, že se vám bude líbit, a kdyžtak mě upozorněte na opakující se slova, kdybyste si něčeho všimli. Ono totiž u bojových scén je problém, že třeba krev nemá synonymum...
S hrdostí a smutkem oznamuji, že právě dopisuji poslední kapitolu Sparkieho. Tři měsíce práce jsou u konce. Ale nezoufejte. Vy si ještě čtyři kapitoly počkáte... dobře, to neznělo tak povzbudivě, jak jsem chtěla, ale po Sparkiem přijde druhá série a nějaká další povídka, i když mám pocit, že jsem na Sparkieho vypotřebovala všechny nápady. No uvidíme ♥
Jakpak vlastně bylo ve škole? (Slováci pomlčí. Vy hajzlíci se flákate až do pondělka!! To je podpásovka!!) Já už si vypěstovala upřímnou hrůzu z profesora bižule. I já, Dyami-chan, před ním lezu pod lavici a modlím se o konec hodiny. Vyzbylo totiž na mě místo PŘÍMO NAPROTI NĚMU!! Dělí nás asi metr stolu a lavice a já mám pocit, že mě každou chvíli přetáhne ukazovátkem, psychopat jeden. Jediné štěstí je, že bižuli mám vcelku ráda, tak mi snad nic neudělá... ale už mám v plánu jeho povahu zapracovat do další povídky!! =D Inspiraci musíte bárt všude!
Ale vy si užijte kapitolu a pěkně komentujte. Já jen doufám, že mě za ten konec neukamenujete. ♥

Chňachňachňachňachňa! A je to tady! FINAL BATTLE! Uzavírám sázky!
Kapitoly už se nám pomaličku protahují a popisuju v nich věci víc do detailu. Alespoň mám taký pocit. V tomhle díle se taky konečně dostáváme k tomu, jak to vlastně bylo tehdy, když Yuu napadl Nanamiho.
Ano, poteče krev a ne málo. Taky se nám pěkně vybarvuje Kyouko a Homura mě v téhle kapitole nějakým záhadnm způsobem irituje.
Jen bych chtěla podotknout: Ne, Aiiro VÁŽNĚ NENÍ ZLÝ. On se tak jen rád tváří. Ano, je to přesvědčivé, ale ve skutečnosti je měkký jako máslo ♥
Všimli jste si, jak byl Homura na Ritsuku zlý? To je jeden z důvodů, proč mě trochu štve. Ano, má nervy nadranc, ale stejně. A Kyouko předvedla dokonalé vystoupení. Ritsuka si bude muset dávat pozor, aby nepřišla o místo nejvypočítavější sestry v rodině, hehehe.
Neměla bych vám takhle spoilerovat.. jen si to hezky přečtěte sami.
Jo a ještě bych chtěla upozornit, že Dasty Harst už přidala svojí povídku na Hibikiho. Už čekáme jen na seraphim. Chňá, jsem vážně zvědavá!!
Musím končit a psát. Už dělám 38. kapitolu... chápete, uiž jen dvě do konce!!! T_T
Asi umřu. A umřu slepá, protože jsem byla u kadeřnice a ukázalo se, že ta krutopřísná ofina má jeden háček. Vidím přes ní naprostý prdlajs...

Tak jo zase se spožděním, ale přeci jenom xD.....sem nějak neměla nápad jak to napsat tak aby to nebylo jako přímo.....no nic to bych vám řekla až byste si to přečetli jinak budete vědět co se stane
Jinak takhle kapče je převážně o tom jednom a tom samém...dalo by se říct. Vůbec to děj nepošouplo dopředu ale to nevadí. Pro milovníky Sasakiho a Inariho....už jsem napsala i něco co se děje zrovna u nich

PS: Bacha na omezení +18 xD

Buhůůhůů... věděla jsem, že to přijde, ale netušila jsem, že nad tím strávím tři dny a rudá budu až za ušima. Ano, mluvím o yaoi scéně.
Fňuk. Od té doby, co překládám Koisuru Boukun se nějak neženu do podrobnějších popisů. Možná proto, že tam si těch "Are you turned on?", "You're so hard!" a různých šplíchavých sfx užila víc, než dost. Takže nečekejte popsaný každičký učvachtaný detail i s popisem barvy... bože, červenám se, jen na to pomyslím! *EPIC FAIL*
K téhle kapitole: Tohle je jedna z těch kapitol, kdy už byste mohli cítit to napětí. Zatím neteče žádná krev ani slzy, ale jen si počkejte. Zatím tu máme další nepovedené vyznání a naznačení přátelství mezi Seijim a Sayuri. Ne, není to mrcha, co se snaží ho odloudit od Nanamiho. Prostě budou časem kamarádi.
Trošku se mi začínají vymykat z rukou dialogy. Místy trochu postrádají smysl a jsou tam zbytečná slova... *povzdech* ...vážně dialogy mi vážně nejdou. Tady se pokouším omezit humor na minimum, ale nejde to. Je mi (skoro) šestnáct, bez sarkasmu bych nepřežila!! <- Zlé alterego mi šeptá do ucha: Ale mnohem líp bys vycházela s lidmi, kdybys do nich v jednom kuse neryla!!
Nuž nic... s tím asi nic nenadělám. Snad ještě dodám, že za chvíli nám začíná škola a my jsme už dostali rozvrh. Máme ho na internetu a já po jeho přečtení propadla depresi. V úterý budu ve škole tvrdnout do pěti kvůli záhadnému předmětu "Matematika P", které mám spolu s dvouhoďkou infule na odpoledku. A ve středu budu mít -ano, čtete dobře- pět hodin výtvarky. Dvě vyučovací ve škole a pak ještě tři další hodiny v umělecký. A když připočítám rozšířené hodiny v pondělí... letos se ukreslím k smrti.
Doufám, že vedle školy a kroužků budu mít ještě čas na psaní. <-Just kidding, radši propadnu ze zemáku než abych přestala psát.
To už myslím stačí, tohle není můj deníček!! Čauky mňauky a užijte si kapitolu ♥