Konečne sa mi podarilo napísať pokračovanie. Dúfam, že sa Vám bude páčiť.

Takže další dílek a nevím s jakým pocitem, trochu asi smutný vám oznamuji, že toto je poslední díl. Proto jsem se na poslední chvíli ještě rozhodla, dát ho na dvě části Myslím, že tokový konec z toho, co zatím můžete přečíst, vám to bylo asi jasné Jen připomínám, že je ještě druhá část A jinak Ariel, je v tuto chvíli mnohem, mnohem silnější než Anda

Toto sem prostě musela odseknout Víc k tomu nenapíšu
Pusťte si při čtení

Okej, tak vám sem po delší době přidávám další kapitolu. Mám nějak moc práce. Zase jednou. Dodělávám věci do Vějíře, zítra mám soutěž s komořinou, přpravujeme tábor, navíc jsou tu takové legrácky jako škola, spánek, jídlo a kroužky. Ano, Dyamirity se jednoduše nenudí. Navíc v pátek se se vší pravděpodobností chystám na Praggofest a ještě nemám nic zařízeného. Pěkné. Ale tohle není můj deníček, takže nechám plky o sobě na jindy a vrhnu se na kapitolu s číslem sedmnáct.
Popravdě řečeno, tohle je takzvaná vatová kapitola. Je to takové pěkná vycpávka, fluffy a nic vás při ní nebude bolet. Homura a Nanami se konečně rozhodnou promluvit si a máme tu snídaňovou idylku. Většina věcí se ve Sparkiem řeší v kuchyni, všimli jste si? =D
Chtěla bych vás upozornit na Kyoučiny reakce na horory. Já sama na horory nekoukám, protože jsem hrozný strašpytel. Strašpytel ve smyslu, že vám klidně ve dvě ráno půjdu do lesa připravovat hru pro malé děti (viz. zážitky na tábor) ale nežbych se podívala na kruh, raději bych snědla žížalu. Takže Lidskou stonožku jsem si musela dohledat, respektive jsem o ní slyšela od kolegyň v komořině, ale stejně jsem si musela najít alespoň nějaké základní info. Takže vidíte, jak se pro vás obětuju! =D
Ne, ale užijte si kapitolu, pěkně komentujte a chtěla bych dodatečně poděkovat všem, kteří na mou žádost hlasovali pro Colina v NTA. Nakonec vyhrál a i když se nepřiznal, že by s Bradleym byli, bylo tam dostatečné množství náznaků, aby nás o tom ještě víc utvrdil. ♥