Šel jsem pomalým krokem k Shinovi. Odhodil jsem plášť na levou stranu a stále sledoval jen Shina, jak od sebe odhazuje stále více vlkodlaků. Najednou se tam objevil vlkodlak s hnědým brněním a stál proti němu. Ale asi jenom na deset sekund. Odhodil ho švihem ruky a dal se opět do boje. S každým krokem jsem cítil chvění, které vycházelo z hloubi mého nitra. Cítil jsem to čím dál víc, co jsem se blížil k Shinovi, ale nevycházelo to od Shina, nýbrž z meče, kterým bojovala matka. Meče vyrobeného ze železa, které z vás vysává energii. Tu energii potom vyšle na nepřítele. Nikdo kromě našeho rodu jej nedokáže ovládnout.

Dnes je tomu již pět předlouhých let, co mne můj milovaný starší bratr opustil a nechal tak napospas nepřízni osudu a života v každodenním záchvatu hluboké nostalgie.

>Helois< Jen ho neobhajuj. Ve vztahu musí být důvěra!
>Marionette< Ale já ho neobhajuju. Jen říkám, že chyba byla na obou stranách.
>Helois< Stejně je mi tě líto.
>Marionette< Jo, to jsem ovšem nevěděl, jak je na tom on.
>Helois< Byl na tom hůř než ty?
>Marionette< Víceméně.


Remyuu po rozchodu se Shimejim najednou ztratil veškerý elán. Do čehokoliv. Připadal si vyšťavený jako citrón, nemohl spát, nechtěl jíst nic kromě sladkého a nemohl se na nic soustředit. Ovšem kromě zpěvu.
Když přišel o vztah, upnul se na nadcházející představení a hudbu samotnou.

10. Rychlý spád