Tadashi je Vodnár. Môžete si prečítať sto charakteristík jeho znamenia, ktoré sa budú líšiť, no v pár veciach sa vždy zhodnú. Vodnári sú nesmierne komplikované osobnosti a ľudia ich často nechápu.

Stál jsem na chodbě, byla dlouhá přestávka a díval jsem se z okna. Ne, že by tam bylo něco zajímavýho, to zas ne, tenhle pohled sem důvěrně znal. Před školou se shromažďovali kuřáci, co si zapalovali, feťáci, co si šňupali a zamilovaní, co se oblejzali. Klasika, den jako každej jinej, jenom mi prostě nebylo moc dobře. On to nebyl pocit nic moc, když se musíte dennodenně dívat, jak se všichni Ti lidi ochutnávaj a ochmatávaj a sami se cejtíte jako odpadek, do kterýho člověk ani nemá ten soucit kopnout. Billy přiznej si to, seš ubožák a takovej i zůstaneš. No není to krásný, když má člověk jistotu do budoucna? Jistota osamělosti, to bylo jediný, s čím bylo možno počítat. Lidi okolo mě ignorovali, jenom procházeli, jako když mě nevidí a popravdě, radši by mě asi neviděli.

Štěstí v neštěstí

Seděl jsem doma na plyšovém bobíku.
Sám.
Osamělý.

Reita
Prestaň na to myslieť! Bol to menší omyl, už sa to nikdy nestane! Nadávajúc som sa postavil, upravil sa, nahodil som sexy úsmev a vydal sa za Kieko.
Po vyšliapaní schodišťa som zazrel usmievajúcu sa modrovlásku.
„Ahoj.“ Hanblivo ma pozdravila.
„Ahoj. Ideme?“ odzdravil som a ona prikývla. Cesta trvala asi 15 minút a medzi tým sme sa skvele porozprávali. Rozprávali sme sa o škole, o spolužiakoch, o tom, čo má rada, až prišlo na tému Uruha.
„Ako spolu vychádzate? Totiž on, moc sa s nikým nebaví, ani spolubývajúci mu nikdy dlho nevydržia.“ Prečo? Keď sa spýtala, pocítil som jemné brnenie spodnej pery a vybavil sa mi znova ten bozk. Po pravde, nebol iba jeden...